Sen každé maminky je – troufám si tvrdit – mít čas pro sebe. Nejlépe pár dní dovolené. Neberte mě zle, své holčičky miluji nadevše, ale pokud tyto řádky čte nějaká maminka, tak mi určitě rozumí.

Je rodičovská „dovolená“ opravdu dovolená?

Ne nadarmo se říká, že spokojená maminka rovná se spokojené miminko. No, moje holky už miminka nejsou, ale i tak to myslím platí. Po 6 letech rodičovské dovolené jsem opravdu potřebovala dobít baterky. Už dlouho jsem snila o dovolené u moře, ale pořád jsem si nedokázala představit, jak by to holky beze mě zvládly.

Ve svém sešitu snů mám už rok obrázek ženy, jak medituje u moře 🙂 Nakonec se mi to splnilo a vesmírná objednávka byla konečně vyřízena. Mám kamarádku na Maltě a už bylo na čase, abych jí tam taky navštívila. Rodina mě podpořila, a tak jsem rezervovala letenku od úterý do soboty. 4 noci to holky beze mě určitě zvládnou. Budou s babi, dědou a tatínkem na chalupě.

Více jak 7 let jsem neletěla, tak jsem měla trošku strach, ale vše probíhalo bez problémů. V letadle jsem četla velmi zajímavou knihu New Earth od Eckharta Tolleho. Asi před 10 lety jsem jí začala v Londýně číst, ale dala jsem jen pár stránek, ještě jsem nebyla připravená. Když jsem vybírala knížku do letadla, tak jsem po ní hned sáhla. Asi už byl čas. Autor píše hlavně o našem egu a upřímně říkám, že to není čtení pro každého. Stejně jako já jsem na to ještě nebyla před pár lety vyzrálá. Nejdůležitější myšlenka, která mi utkvěla v hlavě:

• Věci, které mě obklopují, mě nikdy neudělají navždy šťastnou. ŠTĚSTÍ POCHÁZÍ ZEVNITŘ. Jo, řeknete si, že je to otřepaná fráze, ale dokážete jí opravdu žít? To je umění. Umíte opravdu nelpět na věcech a lidech? Všimli jste si, že jakmile si pořídíte nějakou věc, tak jste chvíli šťastní, ale za chvíli už chcete něco dalšího? Říkáte si, že až budete mít splacenou hypotéku, tak svět bude mnohem lepší? Omyl. Zase pak budete potřebovat něco jiného. Stejně jako já….

Jak to začalo

Na Maltě jsem byla vděčná za vše a užaslá nad tím, jak jsou tam místní lidé milí. Například:

• Nastoupily jsme do autobusu a řidič na nás křiknul, zda jsme v pohodě a můžete vyjet (kamarádka měla mimi v kočárku). Za chvíli nastoupila starší paní a také se jí zeptal, zda už můžeme vyrazit. Wow, tak to jsem v Čechách teda nezažila. Děkovala jsem, že máme tak super řidiče.
• Ke kávě jsem dostala mini sušenku ve tvaru lžičky a radovala jsem se jako malé dítě. Kamarádka na mě: „Jééé, ty se dokážeš radovat z maličkostí!“ A já řekla: „To víš, čím více je člověk vděčný, tím více hojnosti k němu přichází.“
• Děkovala jsem za moře a že může moje tělo vstřebávat důležité minerály.
• Děkovala jsem za sluce, které mi prohřívalo kosti.
• Děkovala jsem za vítr, který mi narážel do obličeje, když jsem jela na speed boatu.
• Děkovala jsem za šnorchlování  a že můžu pozorovat v průzračné vodě ryby.
• Děkovala jsem svému úžasnému manželovi, který mě pustil na takovou dovolenou.
• Děkovala jsem za to, že mám dvě krásné holčičky.

Ale ze všeho nejvíce jsem pak děkovala….

Čekám na letišti ve frontě check-in. Hodinu a půl. Lidé okolo mě si stěžují, ale já jsem v klidu, letadlo beze mě stejnak neodletí, tak co. Přemýšlím, jak začnu učit v září jógu, jak udělám rozvrh, kdy naplánovat seminář hormonální jógy…..Jsem úplně v klidu.

Když dojdu k přepážce, paní dlouho něco ťuká na počítači, až znejistím. Po dlouhé době mi oznámí, že mě musí upgradovat do business class, protože už nezbyly místa!!! Nechápala jsem, ale neřešila 🙂 Poletím business. Wow. Teda vesmíre, děkuji ti za krásný závěr mé dovolené 🙂

Na náhody nevěřím. Věřím na zákon přitažlivosti a že to, co vysíláme, to se nám vrací. A jelikož jsem byla tak pozitivní, tak usměvavá, tak šťastná, tak odpočinutá a vděčná své rodině, že jsem mohla sama odjet a odpočinout si, možná právě proto se to stalo.

Dostala jsem místo u okna, šampus a občerstvení. Moc jsem si to užila.

Z dovolené zpátky do reality. To je ale zkouška!

Myslela jsem, že dovolená u moře mě udělá velice šťastnou. Ano, užila jsem si to naplno. Ale teď jak tu sedím a čtu tyto řádky, tak si říkám, že to je jako sen. Opravdu jsem tam byla? Fotky jsou důkazem, ale zase to pominulo a já jsem dnes alespoň stokrát hledala únik od reality.

Gábinka celou noc byla v horečkách, měla 39.4 a brečela. Tolik jsem chtěla spát a třeštila mě hlava. Hned ráno jsme šly k doktorce a nic nenašla, ani v krku, ani na plicích. CRP na hraně. Takže možná to pomine, nebo se to rozjede. Odpoledne měla průjem a každou chvíli chtěla na záchod. Asi střevní chřipka? Navečer už bez teploty a brzy usnula. Najít v tomto dni chvíli klidu a vděčnosti jsem nedokázala 🙁

Ale to nevadí. Tolle ve své knize píše, že nejdůležitější je uvědomění. Což mi teď přišlo, protože jsem se vám tady hezky vypsala a uspořádala si myšlenky. Článek dopsán a den ještě neskončil! Aby tedy skončil pozitivně, jdu si vyndat sešit vděčnosti a popsat minimálně jednu stranu tím, za co všechno jsem vděčná. To abych si přenastavila mysl a přitáhla si hojnost a zdraví.

Zítra bude určitě Gábince lépe.

PS: Pokud jste četli tento článek, tak víte, že Zuzanky operace musela být minule odložená kvůli nemoci. Když jsem se opalovala na pláži, volali mi z nemocnice a dali nám nový termín. Tentokrát si hlídám myšlenky a věřím, že to vyjde. Držte nám palce.

Uvidíme se naživo? Chystám rezervační systém na lekce jógy v Čelákovicích. Koncem týdne se budete moci hlásit ZDE na lekce pro začátečníky, pokročilé i na 5týdenní kurz hormonální jógy.