Dotěrné otázky

Zuzanka je v kočárku a má sádru. Když jdeme ven, tak kolemjdoucí mají připomínky. Každá z nich ve mě vzbouzí různé emoce, například:

• „Copak jsi dělala?“

Toto ve mě probouzí vztek. Proč si myslí, že zrovna moje dcera je taková nešikovná a nevádala pozor a někam spadla, nebo narazila? Z toho člověka cítím nadřazenost, že on je bezchybný a moje holčička je zkrátka dítě, které je nepozorné a já matka, která jí neohlídala.

•  „Co se ti stalo?“

Tato otázka se mi líbí. Znamená to, že Zuzanka za nic nemůže a NĚCO se jí zkrátka přihodilo. Ona neudělala nic špatně. Z osoby, která se ptá, cítím soucit a pochopení.

• „Zlomila sis nohu? To asi muselo bolet, že?“

Chudák Zuzanka, co se jí asi muselo honit hlavou, když se jí lidé na to ptali. Nikdy nic neříkala. Já také někdy ne, jen jsem se pousmála a šly jsme dál. Někdy mi to nedalo a řekla jsem, že to byla plánovaná operace – to lidi většinou umlčelo a už se dál neptali.

Pokaždé si říkám, co je těm lidem do toho, vůbec nás neznají. Asi je to ta lidská zvědavost, nebo já nevím. Většinou jsem z toho ale byla smutná a přála si, aby to byla „jen“ zlomená noha a ne operace achilovky a natahování svalů.

V Motole

Po 6 týdnech jsme tu zase. Tentokrát jsme se těšily, neboť se jednalo o sundání sádry a rehabilitace, pobyt na 5 dní. Pletená ponožka od babičky už nebude třeba 🙂 První dvě noci jsme byly na pokoji samy, což bylo super, ale pak nastoupila holčička s maminkou, kterou jsem teda nemusela.

.

• Je asi půl sedmé večer a holčička nabízí Zuzance malinký kornoutek zmrzliny, který ona odmítne. Maminka hned: „To se takhle hlídáš, jo?“ – co to má být za otázku pro 6letou holku? Bohužel nedokážu reagovat hned, a teprve když přejde pár minut, tak si dokážu v hlavě uspořádat, co bych jí asi tak řekla. Ne, že bych dceři úplně zakazovala sladké (po obědě jsme se podělily o tyčinku Bounty), ale toto…Hlavně, že ona dceři nabízí pouze sladké nápoje a la nestíčko.
• Druhý den, zase něco. Děláme úkoly pro předškoláky, Zuzku to moc baví a taky tu nějak musíme zabít čas, no ne? A paní hned: „No moc jich nedělej, aby ses pak ve škole nenudila.“ Opět reaguji mlčením, protože to asi fakt nemá cenu.

Takže jsem měla docela zajímavé týdny plné otázek a připomínek, které vedly k zamyšlení a hned jsem si vzpomněla na Jardu Duška a Čtyři dohody (představení jsem viděla letos v Brně a bylo to naprosto úžasné):

NEBERTE SI NIC OSOBNĚ.

Je to samozřejmě pravda, četla jsem to i ve stejnojmenné knize. Zkrátka to, jak se ostatní chovají a co říkají, nemá se mnou absolutně nic společného. Oni tak jednají na základě svých vlastních zkušeností.

Svatá pravda, zase jsem dostala lekci. Takže se mě můžete ptát na cokoliv a já budu naprosto v pohodě 🙂