Dokážete přijmout pochvalu?

Ženy, možná to znáte. Přijde k vám návštěva a pochválí něco, co jste upekly. V mém případě:

Upekla jsem asi před měsícem Honzovi jeho oblíbenou bábovku a vzal si jí s sebou na chatu ke kamarádovi.

Později mi jeho kamarád řekl: „Ty jo, Marti, ta bábovka byla super, taková vláčná, mňam, já ty suchý vůbec nemusím, ta tvoje byla fakt moc dobrá.” 😋

A já: „Dík, tu peču Honzovi pořád, ta je jednoduchá, je tam tvaroh a Hera, proto je tak vláčná.“ 👍

Uvědomila jsem si jednu věc a vy jí možná také uvidíte ⬇️

Proč jsem vlastně měla nutnost se hned obhajovat, že to vlastně nic nebylo, že to je jednoduché? Proč jsem tu pochvalu nedokázala plně procítit a nechat sednout? 🤷‍♀️

Vzpomínám si, jak ve škole koučů mi spolužáci řekli, jak je to super, že mám Instagramový účet. A víte co já na to? To nic není, to je za 5 minut hotové. Vůbec jsem v tom neviděla hodnotu, protože se v online světě pohybuju 7 let. Ale pro někoho, kdo nemá ani web a sociální sítě, je to něco nepředstavitelného. Pak jsem došla k tomu, že jedině díky mým mnohaletým zkušenostem mi to šlo za 5 minut. Ale musela jsem se tam dostat a cesta trvala. Jen já se musím naučit jí ocenit.

Ženy, máte to tak taky? Proč když nám kamarádka/partner pochválí nové oblečení, tak řekneme, že to nic nebylo, že to bylo ve slevě apod.? Nebo hned tu pochvalu odpálkujeme zpátky, jako bychom jí ani nechtěly 🤦‍♀️

Zajímavé, že?

Zkusme se naučit přijmout pochvalu s otevřeným srdcem a říct si, že jo, že jsem šikovná a upeču fajn bábovku. A také umím vybrat na sebe super oblečení za skvělou cenu 👍☺️

Dětem dáváme pochvaly pořád, abych je motivovaly, proč tedy ne i sobě?

Příště řekněme: “Děkuji.” A nic víc! Jen úsměv 🙂