Co udělá jogínka v krizi?

Ležím na zemi schoulená v klubíčku a tečou mi slzy jako hrachy. Holky jsou nemocné a perou se o hračky. Už nemám sílu rozhodovat o tom, která si tu hračku zaslouží. Brečím, protože mě poslední dobou zase bolí bedra. Brečím, protože ráno mě neuroložka nepotěšila zprávou, že Zuzančiny poslední výsledky z EEG se zhoršily.

Vybavuje se mi znovu pobyt v nemocnici, když mi v 16. tt praskla voda a já musela ležet připoutaná na lůžko až do předčasného porodu, který nastal ve 27. tt. Nemohla jsem chodit, cvičit jógu, nic…jen být sama se svými myšlenkami.

Doteď nechápu, jak jsem to mohla 11 týdnů vydržet. Tolik jsem chtěla utéct pryč a někam daleko ještě mnohokrát: Když se Zuzanka narodila a měla krvácení do mozku a žádný doktor mi nedokázal říct, zda bude někdy chodit, když dostala diagnózu dětská mozková obrna, napočítala bych takových okamžiků hodně.

Teď je tu ten pocit znovu. Nemůžu vzít nohy na ramena, musím zůstat a být matkou a ani nevím jak. Nikdo mě to neučil. Co mám dělat? Znovu to prožívám a je mi hrozně.

Zuzanka si na mě lehne a říká: Mami, co je? Ty máš rýmu? Donesu ti kapesník. Další slzy vyletí ven. Ach jo, teď ještě ke všemu ta cyklická fáze 🙂 Gábinka vidí mé uslzené oči a začíná natahovat…

Cítím bolest ve svém fyzickém těle (annamaja kóša) a moje mysl (manómaja kóša) mi říká: No tak se vzchop, stačí udělat nějaké dechové cvičení, trochu si zarelaxovat, zameditovat a bude lépe 🙂 Ostatním dokážeš pomoci a sama sobě ne?

Nevím, proč to tak je, ale holt něco na tom bude. Poslední dobou mi hodně píšete a já moc ráda odepisuji a mám radost, že vám můžu pomoci. Ale když mám pomoci sama sobě – to je jiná…Proto asi psychologové chodí k psychologům, že? 🙂

Co můžu ale udělat hned? Jak mi pomůže jóga? Holky se po mně plazí a na meditování či cvičení můžu momentálně zapomenout, to až večer, až usnou. Na masáž jsem objednaná zítra. Co teď?

Dýchej. Dýchej. Dýchej.

Říká můj vnitřní hlas.

Bez dechu není života. Až vydechneme, odejde fyzické tělo. Ale já tu teď jsem. Ležím na zádech, dám si jednu ruku na břicho, druhou na hrudník a dýchám – plný jógový dech. Nádech. Výdech. Opět si připomínám sílu přítomného okamžiku. Minulost nezměním a budoucnost tu není. Nemá cenu přemýšlet nad tím, co bylo a co bude.

Proč se tím tedy trápit? Vždyť je to tak jednoduché, že? Přijde mi, že některé věci jsou tak zřejmé, ale my lidé si to všechno komplikujeme 🙂

Víte, že každý člověk má 3 těla a pět obalů ?

1. Fyzické tělo – annamaja (vyživované potravou)

2. Jemné tělo – pránamaja (energie), manómaja (mysl) a vidžňánamaja (intelekt)

3. Příčinné tělo – ánandamaja (blaženost)

Toto mi pomáhá pochopit, jak praktikovat vnitřní jógu – spojení těla a ducha – o tom to všechno je 🙂